Dědovi

1. Na starejch fotkách zažloutlejch šapitó pruhovaný

a ty před ním v sombréru a vestě koženej,

Monte Carlo, Marseilles, Řím, palmy a moře slaný,

tobě v rukou blejská se kornet stříbrnej, jó, stříbrnej.

R: V očích mejch byl jsi král,

král všech trumpeťáků, co svět nosíval,

v očích mejch byl jsi král,

kusu plechu jsi svým dechem duši dal, svou duši dal.

2. Tóny jako skřivánci vylétaly ti z trubky,

třepetaly se tam ve vejškách, zářivý jako zvon,

sametově hladily tóny tvojí trubky

a lidi široko-daleko říkali: to je on, to fouká on.

R:

3. Pak na křesle houpacím na kolenous' mě choval,

o světě jsi vyprávěl, písničky jsme zpívali,

za pár let pak černej futrál s houslema jsi mně podal

a nekonečný hodiny jsme spolu vrzali, jó, vrzali.

R:

4. Kdybys tady dneska byl, pivko bysme si dali,

já bych spustil stavidla slov, co v duši mám,

a pak bysme jako dřív spolu muzicírovali,

děda s vnukem - nejlepší kámoši, co znám, co znám.

R: + svou duši dal, svou duši dal ...