Antelao

Padá po studených stěnách a rozedraných skalách sníh

stojím v nekonečných mracích vítr sílu ztrácí v nich

bolí mých vzpomínek tváře jedno jméno nese kříž

bílá nad horami záře přitahuje k sobě blíž.

Voní rozpukané spáry jako kdybych dávno dých

dlouhé výstupy a pády naposledy v horách tvých

stačí někdy chvíle krátká pod nohama zrádný bod

římsa najednou tak vratká a kamení doprovod.

R: Duše nám přimrzly k horám

každý blázen má ve výškách svět

naproti času ti volám

smrt jen kývne a už není kam zpět.

Duše co přimrzly k horám

vysoko nad nimi sní

rok co rok přicházím zdola

naslouchat hlasům co ze skály zní.