Kantiléna

Zní z oken dolů na nádvoří Kantiléna,

je studna prázdná, půda suchem sténá,

kéž by do nich hrom uhodit snad ráčil,

vzešel výrok z pléna.

Zní z oken dolů na nádvoří Kantiléna,

prý jenom v ohni antikrist se vzdává léna,

jdem hledat Boží hrob, snad se vláha vrátí,

Ad arma, ad ali-----é--na.

Zní z oken dolů na nádvoří Kantiléna,

ve jménu toho, co je beze jména,

zahodil svůj kříž, co by se s ním vláčil,

v tom bahně po kolena.

Moře krve, kde je země zaslíbená,

nevěstka nedotkne se svého věna,

Pánbů chraň, by kdokoli v Tvých stopách kráčel,

Ad arma, ad aliéna.

Zní z oken dolů na nádvoří Kantiléna,

sám s trámem v oku nezabíjej Saracéna,

tam, kde je Boží hrob, kolem něj si zatím,

stovky jiných hloubí.

|: Ad arma, ad ali----é-na :|