Jako zlej sen

Blíží se a míří k nám

poslové svatohor,

sladkej úsměv na ksichtech

a v hlavě zatměno.

Kdo zná, tak ví, že

snad každej z nich je lhář.

Do hlavy klínem

mlátit jejich snář.

Tak to chtěj, mít z tebe loutku jménem stroj,

co drží hubu, krok a směr.

Tvý vlastní Já zapomenou.

Zmatená je, ztracená je

tvoje duše z něj,

vnitřní pocit bezmocnosti

střídá beznaděj.

Možná ti přijde

že je to jak zlej sen,

bohužel opak je pravdou

a ty nejsi v něm.

Tak to chtěj, mít z tebe loutku jménem stroj,

co drží hubu, krok a směr.

Tvý vlastní Já zapomenou.

Máš, nedáš, jsi odsouzen,

jak dáš, padáš, dolu na zem.

Všichni servou z tebe kůži,

rozřezanej na kost.

Moc daleko je pravda,

ještě dál spravedlnost.

Tak to chtěj, mít z tebe loutku jménem stroj,

co drží hubu, krok a směr.

Tvý vlastní Já zapomenou.