Komedianti nestárnou

1. Znám tě hezkou řádku let, jako kluci z rozcestí,

do hračkářství za korunu chodili jsme pro štěstí.

Starý hotel jménem Svět, blízko náměstí,

zažil s námi lásek pár i hrátky s pověstí.

2. Tys měl vždycky díru v kapse, já jsem nikdy neměl víc,

chodili jsme na kytaru k chlápkovi, co nechtěl nic.

S otlučenou španělkou, noty psané pastelkou,

od tý doby táhnem dál, všude, kam nás zvou.

R: Komedianti nestárnou, to je případ i nás dvou,

nám stačí jít a hrát, všude, kam nás zvou.

3. Uměli jsme spoustu písní, půlku už jsem zapomněl,

první kostým šila máma, vždycky jsem v něm trému měl.

První článek v novinách, první úspěch, první krach,

k smíchu se nám tenkrát zdál, další den ho splách.

 

R:

Sólo: jako refrén

4. Od tý doby táhnem dál, hrál jsem všude, kam vedou cesty,

známe zkratky všemi městy, v každým z nich jsem někdy spal.

Ani nevím, čím jsem víc, zpěvák, klaun anebo nic,

nejsem z těch, co počítaj, co jim život vzal.

R2: Komedianti nestárnou, svět se točí, léta jdou,

nám stačí jít a hrát, všude, kam nás zvou.

R3: Svět je velkou ruletou, vrzavou a ojetou,

nám stačí jít a hrát, všude, kam nás zvou.