Zvony

1. Myslím dál na ten dům, kde měl dílnu zvonů král,

různé zvony měl tam, nám klukům na ně hrál.

Prý o srdcích zvonů ví, kde je získá, to je tajemství,

já dnes vím, moc dobře vím,

že svého srdce část dával zvonům svým.

R: Dnes k nám vzal vítr zvonů pláč

Hmi

a s ním déšť jak slzy,

k nám vzal vítr zvonů pláč

Hmi

a s ním mraky jako smuteční plášť.

Lá la la...

2. Je to pár dní, co jsem u něj byl, měl v práci nový zvon,

já mu záviděl zas, jak z kovu slévá tón.

Měl už velmi málo sil, o svém slabém srdci nemluvil,

když za mnou dvířka zavíral,

povídám si: starý zvonař umírá.

R:

3. Vzpomínám, jak vyprávěl, že zvonům cit je dán,

prý každý zvon dobře ví, že zemřel jeho pán.

Nocí dříve, než se rozední, na jeho dlouhou cestu poslední,

rozezní se v okolí

každý zvon, jak ho vlastní srdce zabolí.

R: