Horácovo pohřební blues

Jdu rovnou ze špitálu, tam v jeho smutnejch zdích

leží na pitevním stole děvče bílý jako sníh

1. Včera řek mi vo ní doktor:

C7

je to s ní moc nahnutý,

F7

dneska najdu její tělo

prostěradlem přikrytý.

G7

Zejtra bude na krchově devět děvčat,

devět děvčat jako květ,

C7 G7

ale z krchova jen vosum

se jich potom vrátí zpět,

G7

mně před očima rázem zčernal celej svět.

Teď už je mi všecko šmafů,

teď už můžu zcepenět.

2. Až jednou sklapne paraple,

to bude legrace,

to bude teda funus,

no zkrátka senzace,

C7

teda do rakve chci žaket

a zlatý prsteny,

F7

aby vyštafírovaly

moje tělo studený

ten luxus, ten je nutnej,

aby pánbu pochopil,

jak velkej jsem byl sekáč,

D7-5- G7

jak nóbl jsem si žil

3. Ten funus jenom tenkrát

G7

se dovopravdy vydaří,

F7

jestli rakev ponesou mi,

čtyry těžký valchaři.

G7

A že jsem celej život

tropil samou nezdobu,

tak holky z ting-tanglu

mě šoupnou do hrobu

G7

a potom černá kapela

to všecko dorazí,

až na krchově spustí

prvotřídní vodvazy,

tak už jsem teda skončil

ten srdceryvnej blues,

F9

kterej je tak smutnej,

jako fu - ne - brác - kej vůz.