Jednoho dne se vrátíš (Den se v růži skryl)

Den se v růži skryl a z růže vůni bral.

Tím jsi dlouho žil a kráse přísahal.

Mám už v tváři smích to léta můžou být,

s prázdnem slůvek tvých chci sotva v písních znít.

To víš, že zůstanou, jak loukám tváře kvést,

dál v knihách všech zázraků, mou písní zníš dál.

To víš, že půjdem k nám, jak cestám zbývá jít,

též dveřím, co zívají, jak náruč toužení,

já dlaň tvou stále znám.

To víš, sny zůstanou a možná může nás hřát,

zas dál pár slůvek tvých, když poznáš stůl a nůž.

To s příliš krásnou lží se loučit náleží,

vítej k nám, vítej k nám.

Ten stůl tu máš, už náruč zná, jak chutná prázdná číš,

přijď zas k nám, ať sám už víš, jak ve dvou dá se žít,

až přijdeš zpátky k nám.