Strašidla

Jsme německá strašidla jako polena,

holé hlavičky, jako kolena.

Po staletí germánská krev v nás kolotá,

jsme rasa panská, žádná holota.

Pra, pra, prabába mý prabáby

sedí ve Valhale na mezi

mezi germánskými vítězi,

ta překousne štyry řetězy jako hedvábí.

Pra, pra, praděd mýho praděda,

o tom se v rodině povídá,

že silou překonal Sígfrída,

jednou sněd syrovýho Žida místo voběda.

Mý předci byli ňácí kabrňáci,

knihy nečtli, zato byli blonďáci.

Já sem Touton, mě nepředělaj.

Podle našeho rodokmenu

prastrýc Kurt v patnáctým kolenu

zaručeně pojal za ženu přímo Lorelaj.

Když mi bylo deset let, přestal sem si hrát

a musel jsem jet na řádový hrad.

Díky čistotě rasy, jaká nádhera,

študoval sem si já na Fýrera.

Pra, pra, prapodivný je to hrad:

hospodářství velmi názorně

študuje se ve hladomorně,

takže možno vskutku názorně

vůdcův systém znát.

Pra, pra, prastarý řádový hrad

nové vůdce světu napeče,

které v leže, ve stoje, v kleče

budou umět ještě člověče

líp než Hitler řvát.

Jenže nás spojenci vzali u huby,

uvrhli wérmachtičku do záhuby.

Když z nás nadělali povidla,

když nás pobili jako jepice,

když sme schlíplí jak ty slepice,

můžem jen při svitu měsíce

dělat strašidla.