Náhrobní kámen

Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou

Kde rostou stromy bez listí

Tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou

Na hrob, co nikdo nečistí

Jen starej rozbitej, náhrobní kámen

Řekne ti, kdo nemoh už dál

Tak sepni ruce svý a zašeptej amen

Ať jsi tulák nebo král

Dřív děvče chodilo s kyticí růží,

rozdávat lidem štěstí a svůj smích

Oči jí maloval sám Bůh černou tuší,

pod jejím krokem tál sníh

Všem lidem dávala náručí plnou

Sázela kytky podél cest

Jednou však zmizela a jako když utne

Přestaly růže náhle kvést

Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu

Na zvadlých květech věčně snít

Všem lidem rozdala svou lásku a sílu

Že sama dál nemohla žít

Tak jsem jí postavil náhrobní kámen

A čerstvé růže jsem tam dal

Pak jsem se pomodlil a zašeptal amen

A svojí píseň jsem jí hrál