Jobova zvěst

*: Umřela naděje, tak už je v Pánu

a jako poslední opouští náš svět,

je marné chtít pomoci od Boha

a zbytečné užívat vět.

Ami

R: Tahle zpráva je z důvěrných pramenů,

ale stejně se uvěřit nechce,

Ami

že vzdala se jenom tak bez boje

a zesnula snadno a lehce.

1. Na jména neslyší, v hlavách neusedá,

nikdo se nepochlubí, že by ji z prachu zvedal.

2. Každý jen přemítá o tom, co přijde dráž,

jestli už za žal pít anebo na kuráž.

R: Každý měl ji pod kůží ukrytou

a přál si, ať roste a sílí,

že by byla tak najednou bez sebe

a zmeškala poslední chvíli.

R: Takže naděje už to má za sebou

a pod hlavou zatuchlou slámu,

křičte, lidi, že došlo tu k omylu

a že jde jen o hloupou fámu.

3. Z popela vylétá a míří stále výš,

pomluvou neskoná, ohněm ji nezničíš.

4. Jen ona přežívá, jen na ni vždycky dej,

z oceli křídla má a síly habaděj.