La Belle Dame Sans Merci

1. Vyčichlá růže před hotelem na chodníku

zas prodává svou něhu sterilní,

v bílých šatičkách, zkrvavělá od neonů,

v čelistech očí svírá lhostejnost.

2. Když půlnoční slunko drnčí na chodníku,

ženské tváře ztrácejí mdlý třpyt,

diskrétní vrchní vnucuje s láhví vodky

za cizí prachy cizí vychladlost.

R: K ránu už své tělo ani nevnímá

a cítí se jak prasklé zrcadlo snů,

na bílý strop si mořské vlny promítá,

jak jdou, jdou k příkrým břehům.

3. Když zvedneš tu růži ležící na chodníku,

o umělé trny si neroztrhneš dlaň,

bez dlouhých řečí pak provede tě rájem,

a snídat budeš zase sám.

*: Vyčichlá růže před hotelem na chodníku

maličkou rukou mávla na taxík,

Ami Dmi Ami Dmi

a tvá láska bez haléře, puklý zvon, co spadl z věže,

hledá tu svou la belle dame sans merci.