Manekýna

Jsi prázdno v láhvi, manekýno,

na bílý růži černej sníh,

víš ja tě převez manekýno,

to nepochopíš,

vím ptáky lovíš,

třepou se v síti světel.

Skrýváš svět zvláštní manekýno,

svět nádraží a drobných vražd,

jen oči sklopí,

třepou se v síti slzí,

breč, breč, breč,

buď slanej proud.

Já vystál řadu na tvou zradu manekýno,

nechci už světlo se tmou plést,

pražce duní,

jen čelo skloní,

vlak mizí v síti světel,

breč, buď slanej proud.