Z nashvillského podchoda

1. Děvče, já nevím, kdo z nás dvou dýl tady čeká,

ty nepředstíráš a já jako druhou kávu srkám,

jsme tu jak zbytečné bóje a lidi jako řeka.

2. Děvče, je po půl a passé je pro nás další celá,

v pasáži průvan a hudba nezní, jak před chvílí zněla,

zvu tě na doušek zapomnění, kdyby jsi chtěla.

R: Můžeme jít na prachbídný film,

anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu,

ztratíme pár slov, pár doteků, a nemusíme hlavu.

*: Děvče, nic nevíš, já dál stojím u vystydlé kávy,

smutek mi brání a zdá se, že přišel ten tvůj pravý,

zve tě na doušek usmíření

a já můžu sám jít na prachbídný film

anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu,

[: tak se stmívá, nikde kolem žádná vamp,

žalmy zpívám světlům pouličních lamp. :]