Mluvící kůň

1. Bylo to jednou takhle zjara, nuda si lehla do peřin

a já pil asi pátej džin, přišel na kus řeči Tristan Tzara.

2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám,

že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám.

R: Řek' jsem: víte, je to těžká věc, v ničem neznám pravou míru,

neznaboh, co nemá víru, pták, co nechce polstrovanou klec.

R: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky,

mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky

*: Jsou chvíle, kdy ticho vřeští jak telefonní centrála,

hlava v ocelových kleštích praská ve švech bezmála,

já chtěl bych si s někým povídat třeba o tom, že kytky voní

nebo že už přišel listopad a jablek je míň nežli vloni.

3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe,

potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe.

4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout,

kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout.

R: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně,

já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj.

*: