Závist

Mám nárok chtít víc

Mám málo nechci nic

Mám nárok přejit hráz jít druhou stranou

Ze všech lidských postelí vstávám z rána v neděli

A vcházím do chrámů vždy hlavní branou

Jsem vlaků průvodčí

Jsem svá a málo čí

Přijíždím když dech se povážlivě krátí

Provázím vás ulicí má cesta končí márnicí

Jenom tam má síla svoji sílu ztratí

Jsem s vámi v myšlenkách

Všude, kde je a není strach

Mou maličkost si s sebou lidé vláčí

Oblečená jako v snách lidskou lásku na rukách

Ulicemi měst v záři hvězd kráčím.

Přede mnou nejste bez viny

Jsme všichni z jedné rodiny

Já můj bratr Strach i sestra Nenávist

V hodině zítřků svítání nad vaší hlavou uháním

I v samotě je s vámi vaše Závist