Hero.Inn

Strach, splín tu mám,

plížím se.

Pláč, smích Ti dám,

přiživ se.

Nestůj a pojď sem, já Ti odpustím,

hříchy a kýče, uzdu popusť jim,

víš, že já vím, že víš, že vím, že chceš,

tak pojď napni žílu, víc už nesneseš

sám!

Kráčíš dál slunci vstříc

a nemyslíc,

láká tě smích tanečnic

a nevíš nic,

házíš jim hrách pod střevíc

a nechceš víc,

vábíš lesk vnadných skic,

vzduch popelnic.

Strádáš a bdíš,

skláníš se.

Rád dáš, pojď výš,

staniž se.

Nestůj a pojď sem, trn Ti vytrním,

vypěstuj svůj sen, já jej vyplním,

nařeď si víc a všechno v poměru,

utíkáš ke snům obřích rozměrů

sám!

Kráčíš dál …

Nestůj a pojď sem,

proč mlčíš, když svítá?

Vypěstuj svůj sen,

smrt je rozlitá!

Ztrácíš se v místech,

kde trpíš, když lítáš!

K čemu je Tvůj spěch?

Smrt už uvítáš

sám!

Vzdáš to, nic nevidíš,

vzdáš to, už neslyšíš,

vzdáš to, nic necítíš,

vzdáš to, už stojí kříž.

Strach, splín tu mám …