Přetvoření

Tak dokaž svou víru,

že patříš sem mezi nás,

vplížit se podoben štíru,

rychle ať rozpraská vaz.

Sám chci svojí cti jméno dát, slov se vyvarovat,

s vlastní smrtí zas vstát.

Sám chci svoji tvář smíchem obdarovat, stvořit bez čelem vzad

další z krvavých dat.

Odmítám

tvůj dluh.

Odmítám.

Tvůj Bůh nikdy neznal slova pravda a lež,

ani zabít je běž,

nechtějí to, co ty chceš.

Sám vzal´s do svých rukou, že to ty všechno smíš.

Já chtěl jen rozbít tu mříž,

noc v den nepřetvoříš.

No tak poslechni víru,

vždyť přece chceš mezi nás,

není mučedníků v míru,

stiskneš tu spoušť na rozkaz.

Já zkřížil tvou cestu, teď odcházím,

na hliněným prámu odrazím.

Protější břeh – ten už cítím, nevidím

pod chladným dnem svůj bledý stín.

Odcházím,

já odcházím.

Sám dobře víš, že jsi jen vyslancem gest,

že jde o proradnou lest,

o to, kdo nechá se svést.

Sám víš, že svou vůlí nikdy nezvedneš štít,

teď víš jen to, že chceš chtít,

tak zbývá smrti vstříc jít.

Já zkřížil tvou cestu …

Odmítám …