Trám

Svíjíš se bolestí

a vstřícně lásku zvracíš,

řídíš se heslem „nebýt sám“.

Smích cestu proklestí

a Ty svůj úsměv ztrácíš,

hlavně nic ve zlém a najít trám,

jsi sám!

Svádíš boj s věčností

a dál si hada hýčkáš,

na prsou vyhřívá se rád.

Smích propast přemostí

a Ty doufáš, že vyčkáš,

než smyčka donutí Tě vzdát.

Pojď!

Vzdej to!

Nemůžeš vyhrát!

Se svými sny jsi taky vždycky sám!

Síla z žil ubývá,

cíl známe jen my dva.

Smyčka Tě vyzývá,

myšlenka je ryzí, je Tvá.

Sám – nepřístupně přístupný!

Sám – nedůstojně důstojný!

Sám – nepřístojně přístojný!

Sám – neústupně ústupný!

Svíjíš se bolestí

a víš, že trny zraní,

jen nejdou sloupnout ani vsát.

Smích značí vítězství

a Ty vzýváš klid zbraní,

cílíš se zhoupnout jedenkrát.

A víš, že Tvá

síla …