Jen ty, má Sázavo

1. V klínu divokých skal,

jako šíp letí říčka v dál

v peřejích zpívá píseň svou,

dnem i noční tmou.

Vlnka si s vlnkou pohraje

a pak dál letí říčka do kraje,

přes hradbu peřejí se tříští, to je řeky cíl.

R: Jen ty má Sázavo, ty říčko v klínu skal,

kdybych jen k tobě moh, co bych já za to dal.

Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí

vzpomínky na tebe srdce mé zahřejí.

Až z modravých dálek, kouzlo se ztratí,

k tobě má Sázavo, syn tvůj se vrátí.

Jen ty má Sázavo, až budu umírat,

na břehu tvém bych chtěl na věky spát.

2. Pozdravem les jí kyne vstříc

a stínem líbá její líc.

V sluníčku zatřpytí se jen

než odejde den.

Tma, když padne do údolí,

proud v závoj mlhy se halí,

Jen peřeje do noci řvou

tu písničku svou.

R: Jen ty má Sázavo, ty říčko v klínu skal,

kdybych jen k tobě moh, co bych já za to dal.

Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí

vzpomínky na tebe srdce mé zahřejí.

Až z modravých dálek, kouzlo se ztratí,

k tobě má Sázavo, syn tvůj se vrátí.

Jen ty má Sázavo, až budu umírat,

na břehu tvém bych chtěl na věky spát.