Ranec plnej písní

Já nosila jsem v sobě tajný přání

když Františkovi aplaudoval sál

zpívat s ním a třeba do svítání

všechny písně, které on by znal...

Ten diblík dneska diblíkem už není

a pořád zpívá jako o život,

na tom se už sotva něco změní,

když zkusíme to podle stejných not.

R: My dva a s námi ranec plnej písní

co se za ty roky posbírá

kdo jako my dva po životě žízní

sám barevný šál v rukách prostírá.

My dva a s námi požehnaně křížků

ráno se vždy půjdem poklonit

naše sny už nabírají výšku

vždyť stačí dlaně větru nastavit...

Já hladila mu často zlatý vlasy

a loudila o jeden pohled víc,

když zpívá, tak proč od rosy mám řasy

a ruměnec mi přebarvuje líc...

Ta malá holka ke zpěvu má vlohy

a úsměv, kterej umí čarovat,

tak čert vem´ její trochu krátké nohy,

hlavně, když se na nich může stát...

R: My dva ...

Tréma zase hlasivky nám svírá

a píseň zní jak vítr v údolí,

ať nás nikdy neopustí víra

a co chce, ať si říká okolí...

R: My dva...