Proudu vstříc

Býval jsi proud, co v něm chci plout,

teď chtěl bys být má hráz.

Ať zakotvím v zálivu tvým,

ať ovládáš mě snáz.

Mý boky tím ale spíš, dál od břehů odrazíš.

Ref.:

Je to šok, je to kách, je to tak,

najednou už nejsem tvá,

nenechám si už brát o dost víc, než mi kdy můžeš dát.

Je to šok, je to kách, je to pryč

a já mířím proudu vstříc,

nenechám si už brát o dost víc, než o co přestávám

si zkoušet říct.

Táhnout můj kýl, býval tvůj cíl,

pak plachty mý jsi náhle stáh,

měníš mě v prám, ať smíš jen sám,

vézt mne na svých vlnách.

Čím větru víc chceš mi vzít, tím ženeš dál moji příď.

Ref.:

(mezihra)