Zůstanu napořád

1. Můžu psát v každým dopise, zprávu svou tajnou řečí.

Psát dál že, tady jsem, zkoušíš to nečíst.

Chceš-li nepoznej mě, stejně dál v tobě budu žít.

Budu v každý řádce, hřát se v žáru přízně tvý.

R: Jsem to, co budeš z mýho románu číst,

to co, v něm ti zjevím.

Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,

co směr tvůj změní.

Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?

Já budu radši tón co tu zní a zní, i když o něm už neví.

2. Budu psát v každým dopise,zprávu svou řečí tajnou.

Ať ví, že tady jsem,stejně máš mě přečtenou.

Ať můžem jen krátce znát se,zůstanu napořád.

I když zmizíš v dálce,dál se v tobě budu hřát.

R:

Až na vzdory frázím,vezme čas, co má vzít.

A všeho, nač sázíš,budeš chtít se vzdát

I tam za tou hrází,stejně píseň má znít budedál…

R: +