Divný povoz

Divný povoz jede krajinou,

kůň známou cestou klopýtá.

Podél cesty je rybník s hladinou,

která tiše naříká.

S písní často mlynář vstával,

s písní večer uléhal.

Jeho mlýn ve vísce soumraku

po dlouhá léta klapával.

Spolu s ním tu býval čeledín,

za těžkou práci uměl vzít.

Přilnul k jeho srdci jako syn,

kterého si přál vždy mít.

Kdo měl nouzi, tomu říkaval:

"Zaplatíš až bude líp"

Dobrým slovem naděj rozdával,

dával lidem sílu žít.

Štěstí v patách stíhá neštěstí,

je zrádnější než bouře z hor.

Ohňů dým dobré nevěstí,

zachvátil vesnici mor.

Den za dnem i víra prohrává

a bledá dáma kráčí blíž.

Každý den čeledín zapřahá

a zatlouká další kříž.

Obecní zvon dlouho vyzvání,

s pláčem zvolna utichá.

Žádná pomoc, strach ji zahání,

jak zvadlá kytka usychá.

Pustá jsou všechna obydlí,

ovce nikdo nesčítá,

jenom vůz s žalostým nákladem

hrobník mlčky přivítá.

Divný povoz sám bloudí krajinou,

kůň známou cestou klopýtá.

Vedle mlynáře sedí čeledín,

svou rukou se ho dotýká.

Nezvaná rána morová

konec v ohni nalézá,

snad naposled se koně zastaví,

však nikdo z vozu neslézá.