Rada za groš

Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,

ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.

Buben bije, vříská polnice, je vojna s turkem jistá,

páni kvapem balí truhlice, pro mě na voze není už místa.

Prach cesty pálí do očí za kočárem krásné paní,

ukloním se, pak se otáčím - bílá ručka mi zamává dlaní.

Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,

ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.

Teď mám práci mezi růžemi, paní má je ctná a čistá.

Hrabě mračí se a káže mi: "Hleď si zahrady a svého místa!"

Rozvitá je růže půlnoční, paní má je šťastná a jistá,

nitka rodu v dáli nekončí a já se zas na cestu chystám.

Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,

ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.

Brachu starý, tobě patří dík za dávnou moudrou radu,

já si sedám k tobě na kozlík - žiju pro život, ne pro parádu.

Hochu zlatej, život řád svůj má - lidi jako koně jdou,

ale pán nám stáje rozdělí - jedny chovný, druhý tažný jsou.