Slepý žebrák

Loutny tón promlouvá chladnou zdí,

slepý žebrák ji každé ráno rozezní,

na temný svět hledí zrakem psím,

ta němá tvář provází ho jako stín.

O modrém nebi, o barvách květů snil,

každé malé sousto v polovině rozdělil,

se starou loutnou vítal nový den,

o dobré i zlé se dělil nejvíc se svým psem.

Ó óóó .... se dělil nejvíc se svým psem...

Co má se stát přichází v pravý čas,

knížecí pár uslyšel v dálce slepcův hlas:

"Dnešní večer mým hostům pospěš hrát,

za Tvé libé tóny odměním vás oba rád.

Ó óóó oba rád... teď hrej a zpívej,

já odměním vás oba rád.

Bohatství, sláva, boj o mocný trůn

ošálí rozum a sílu dává úkladům.

Proč zemský pán má dnes naposled se smát,

proč věrný sluha zaprodal jeho majestát!

Ó óóó kalným vínem má dnes zamřít

jeho majestát!

Mezihra .....

Sevřel v dlaních jedem otrávený džbán,

podle zvyku má být čistou duší ochutnán.

"Vypij do dna, slepý brachu, z číše mé,

Tvůj prostý hlas těší mé srdce znavené."

Ó óóó srdce znavené...

Když pohár k ústům žebrák pozvedal,

vyskočil němý přítel, napíti se první hnal.

Po malém doušku padá k zemi opodál,

kde zrádný sluha jak přikován strachem u zdi stál.

"Hříšníku věz, teď zvedám pěst!

Každý jak zaslouží bude mu jest!

Dejte ho do klády! Strhněte šat!

Co druhým vzít chtěl, vezme mu kat! "

Svého druha s pláčem něžně pohladil,

v klíně mu usnul a jeho svět zas tmavý byl ...