Tadeáš a Leonard

Pod dobříšským Vargačem dvě sochy bdí,

po léta skrývájí svá proroctví.

Kdo starou vozovou cestou kdy jel,

s pokorou před nimi pokleknout šel.

Zde svatý Tadeáš do knihy hledí,

na co on myslí, jen stránky vědí.

A svatý Leonard za víčky sůl,

ve zdvižené dlani třímá srdce půl.

Nevelký kostelík dává jim stín,

ukážou kudy lidským rozcestím.

Dva svaté z kamene zašpinil čas,

chránili nás dříve a chrání zas.

Půl srdce v dlani je nám znamením,

že naše věky jsou v půli dění.

Nebude žádných slov, nebude vět,

až kniha zavře se, ukáže hřbet.

Tam svatý Tadeáš za každým stoletím otáčí list.

Nerovnou drží stráž, běda až nebude v knize co číst.

A svatý Leonard marně zhoubný osud mění.

Jenom sám, bez andělských gard, varuje další pokolení.

Tam svatý Tadeáš za každým stoletím otáčí list.

Nerovnou drží stráž, běda až nebude v knize co číst.

A svatý Leonard marně zhoubný osud mění.

Jenom sám, bez andělských gard, varuje další pokolení.