Duše vypůjčená od tuláků

Ruce někdy jako křídla tíží

V hlavě slova nenapsaný mám

To co čekám, pomalu se blíží

Snad po desátý dneska usínám

Nedopitý kafe na mně kouká

Na posteli skáče bílá myš

Chtěl jsem napsat, že mi hodně scházíš

Ale to už dávno dobře víš

Provázej mě hejna černejch ptáků

Nekonečnou cestou do polí

S duší vypůjčenou od tuláků

A nadějí, že touha nebolí

V ruce knížku, co jsem nikdy nečet

Asi proto, že se člověk bál

Potichu a neveřejně brečet

Jak po bitvě, kterou nevyhrál

Roztančený boty funebráků

Opilej smích tady neschází

Na ubruse fleky od panáků

Tančej holky černý od sazí

Polámanej anděl v koutě křičí

Nahý tělo pod stůl ukrývá

Všechno hezký na světě se ničí

A na zázraky času nezbývá