Poslední výstup

Když se den krátí a noci dlouhý

Probudí v člověku tajemný touhy

Pokořit místa, kde nikdo není

A taky života málo si cení

Nad deskou u vína, našeho stolu

Nádhernej polibek, dáme si spolu

No...pak ti povím, kdy chlapi pláčou

Proč lezou po skalách a výšek skáčou

Podle svých možností v létě i lednu

Posvítím na cestu, náladu zvednu

Ztraceným poutníkům, ať hlavně vidí

Světýlko majáku, v příbytku lidí

Kov o kov cinká, skoby jsou nutný

V tónech se rozezní stupnice smutný

Že by snad věděly, co bude večer

Až lano povolí, když v uzlech klečel

Vysoko nad všemi, nad širým světem

Blízko je ke hvězdám, nebeským dětem

Chtěl poslat tenkrát, do temných mraků

Poslední dopis, na křídlech ptáků

Jenže tak vysoko žádnej z nich neletí

Jen by si ublížil v mrazivém objetí

Zranil si tělo a malou duši

Ve větvích zpívat víc, tam jim to sluší

Až ve snu zalepil ledovou obálku

Sněhovou vločku použil na známku

Kameným květem napsal zpět adresu

Vítr ji odnesl domů tam do lesů

Hory si oblékly závoje černý

Pro ty co zůstaly navždycky věrný

Na zemi netušil ani tvor jediný

Kdy srdce utichlo uprostřed vteřiny