Píseň Ofélie

Ta vaše bledost,

ta bledost vašich lící,

ta bledost předčí

bílou voskovici.

Co se to děje

pod vaší jemnou kšticí?

Svěřte se princi:

co je vám?

Ve jménu lásky,

té lásky ve mně spící,

nenechte čekat

smutnou prosebnici.

Na vaše slovo,

tu darovanou minci,

svěřte se princi:

co je vám?

Svěřte se princi:

co je vám?

Já už to vím,

letěl tu smutek

s křídlem havraním,

skryl slunce,

které bezstarostně plálo,

zeptat se smím,

zeptat se smím,

aniž poraním,

o čem se vám,

princi, zdálo?

Zdál se mi svět,

v němž úsměv stárne žalem,

v němž za city se platí málem,

kde moudrost prohlásili za blázna,

kde každé slovo mluví do prázdna.

No tak se vzmužte

bledý princi,

snílku Hamlete,

v klášteře touhou

Ofélie zmírá,

překročte stín,

překročte stín

bázně prokleté,

k čemu je

bláhová víra,

když chybí čin?