Blues prázdného motelu

1. V tom motelu to zavánělo mrtvou sezónou,

tiše byl slyšet jukebox hrát, hrát, hrát,

a tak jsem k němu popojel tou neonovou tmou,

v motelech opuštěných já spím rád.

R: Bylo to třináctého v pátek, jak černý kocour smolný den,

a přece byl v mé duši svátek - já viděl tu nejkrásnější z žen,

opřená stála o skříň hrací, každá mince byla stejné blues,

ta její píseň se mi vrací dál, i když dávno zmizel její vůz.

2. V tom motelu teď u jukeboxů často sedávám

a její blues se stalo písní mou,

a jen rubín sklenky od vína tu hoří přede mnou

a nikdo nepřijíždí tmou, tmou, tmou.

R: Týden co týden každý pátek musím se stejným směrem brát,

točím svůj motor do obrátek výš, když vidím neon proti nebi plát,

dnes je právě třináctého k ránu a zas novou minci musím dát,

když zavřu oči v zlatém ránu, já vidím ji tu u jukeboxů stát.

3. Pomalu blues doznívá a na rám okenní

dopad' svit reflektorů dvou, dvou, dvou,

dlouhé týdny čekal jsem na tohle znamení,

teď rychlé kroky slyším tmou, tmou, tmou.