Chlapům nesluší moc pláč

R: Ikdyž se mnou ještě sedíš, už mi scházíš,

já už dávno totiž vím, co chceš mi říct.

Že nějak čím dál víc čas pro mě nenacházíš,

takže nebudeš už má, že odcházíš.

1. Vím co znamená ten tvůj záhadný úsměv,

který řádků dní ti na rtech pohrává.

A já nechávám zas všemu volný průběh,

vím, že láska tvá jak jukebox dohrává.

R:

2. Ještě jeden drink, lehké líbnutí na rty,

rozpačitý pohled, že už musíš jít,

smutnější jsou pády než veselé starty,

je mi do pláče, vím to ale skrýt.

R:

3. Poslední tvá cigareta dohasíná,

dobře život znám a nejsem zelenáč.

Marně si však říkám, že zas přijde jiná,

mhouřím oči, chlapům nesluší moc pláč.

R: