Dívka, co se smála jak Chaplinův Kid

Tahle cesta vedla k brodu, řeka měla modrou vodu,

Dmi

kytara tu zněla, jak má správně znít.

Tam kde ta kytara zněla barvu vody v očích měla

dívka, co se smála jak Chaplinův Kid.

Dlouhé dny se se mnou smála, já byl s ní a ona zrála

jako zraje víno, než se může pít.

Stromy měly vůni stromů, žádná z cest nevedla domů

s dívkou, co se smála jak Chaplinův Kid.

Každé léto jsem tam chodil, špínu měst ze sebe shodil

u té řeky moh´ jsem zpívat, moh´ jsem snít,

věděl jsem, proč na ni čekám, byla cestou k čistým řekám

dívka , co se smála jak Chaplinův Kid.

A pak čas nám zkřížil cestu, já šel k řece, ona k městu,

město vzalo ji a dokázalo skrýt.

Řeka barvu vody nemá a má kytara je němá,

dívko, co ses smála jak Chaplinův Kid.

Vím, že zpívám píseň marnou, lidé dřív než stromy stárnou,

řeka barvu nemá, co by měla mít,

stala se i s dívkou změna, jistě je z ní dávno žena

a už bude jistě někde s někým žít.

Já to vím a přesto přece, chodím dál tou cestou k řece

a své nohy nutím proti proudu jít,

hledat dál ten čistý pramen, hledat proudem řeky zmámen

dívku, co se smála jak Chaplinův Kid.