Netoužím po lustrech z křišťálu

Můj vlak má z jisker nad komínem květ

zvuk výhybek mi stáčí pohled zpět

o moc bohatší se vracím z toulek svých

nesním o přepychu a mám na rtech smích

znám dálnice i světla velkých měst

má kytara zná tóny dlouhých cest

rytmus vlaků i blues lopatkových kol

všechny písně které vrací klenba hor

R: už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní

a vidím měsíc mezi mraky plout

znám cesty po nichž musí člověk jít

i údolí kde písně mohou znít

proudy řek co mají lesky korálů

a tak netoužím po lustrech z křišťálu

R: Už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní

a vidím měsíc mezi mraky plout

můj vlak je ten ve kterém můžeš snít

má dlouhou kolej jako bílou nit

v něm myslím na to všechno co mám rád

když vidím měsíc nad kolejí plát

R: už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní

a vidím měsíc mezi mraky plout

znám cesty po nichž musí člověk jít

i údolí kde písně mohou znít

proudy řek co mají lesky korálů

a tak netoužím po lustrech z křišťálu

a tak netoužím po lustrech z křišťálu