Poslední hrana

Zvony z dáli už zvoní a ne hranu polední, jejich rytmus a tóny

zpívaj mi píseň poslední, nesednu nikdy asi s vámi už za starej

pult nálevní.

Můj pán volá a já musím už jít a kde je můj kůň

a kde je můj nůž i sedlo zlatem pošitý mi nepatří už, proč všechno

je cizí i tahleta skříň co v ní se matně na bok obracím

když teď za zvuků zvonů za tátou se navracím

Můj pán volá a já musím už jít.