Rozmarná kráska

1. Říčkou, kde praotec plavíval klády,

řítí se můj koráb, tam staví se zády

kráska co v rozmaru na skálu hází

plavce, když na její úsměv hned sází.

2. Koráb teď ve vlnách kaskády jančí,

kráska s ním ve vírech divoce tančí.

Balvany s chocholem tříště se ježí,

kličku sem, kličku tam, proplujem stěží.

R: Večer až prodlouží na říčku stíny,

čeká nás v lučinách její proud líný,

v loudavém rytmu s ním budem si hrát,

do písku tvé jméno tam budu psát

stará ty řeko, já tak tě mám rád.

3. Ty, krásko divoká, ke hříchu svádíš

jarní když cestu si přes louky krátíš

honíš si tařicí zvlněné vlasy,

jak studí tvá náruč, poznám dnes asi.

R:

4. Koráb se nahýbá, vodou se plní,

rozmarná kráska dál v bocích se vlní.

Loď je dnem vzhůru, já chytám se olší.

Proud mi vzal šanci - a to je nejhorší!

5. Břeh je mi spásou a sluníčko svítí,

suším se naznak ve voňavém kvítí.

Jsem z toho venku a v krátkém už čase

svou krásku rozmarnou pokouším zase.

R: +

Stará ty řeko, já tak tě mám rád.