Vazoun Bill a bicykl

1. Když pobláznil se do bicyklu starej Vazoun Bill,

tak chodil v dresu profíků, svý koně utratil,

a všechno na něm nově svítí jako nikdy dřív,

tak vypravil se do městečka koupit lesklej div,

když tlačil kolo pyšně dveřma, příručí se ptal:

"A znáte jezdit, s prominutím?" - pane, ten si dal.

2. "Jsem vod přírody nadanej a jízda, to je mý,

zeptej se kachny, jestli plave, ta snad voněmí,

ať je to v kůži s kopytem a chlupem po těle,

ať má to kola s nápravou, ať je to z vocele,

ať běží to či votáčí se, já ti předvedu,

že pevně sedím a s tou věcí zmizím z dohledu."

3. Ke svýmu domku stočil kolo starej Vazoun Bill,

co u Mrtvýho potoka si kdysi postavil,

pak naskočil a po svahu se prudce dolů hnul,

než ujel asi deset yardů, stroj se pominul,

pryč z pěšiny a skrz buš jak namydlenej blesk,

fičel srázem rovnou, kde se Mrtvej potok lesk'.

4. Tam o půl inche zkrátil pařez vrazil do stromu,

klokani se drápou do skal, tuší pohromu,

a každej vombat do díry se rychle zahrabal,

však Vazoun Bill, jak sádra bílej, sedí v sedle dál,

a pak se rozleh' vokolím jen vyděšenej křik:

Bill prolít' vzduchem dvacet stop a vodu rozestřík'.

5. Pak s komentářem ven se hrabal starej Vazoun Bill:

"Já všelijakejch divočinek dost se najezdil,

i pro pět liber rajtoval jsem bejka po dvoře,

však nic se ale nevyrovná týhle potvoře,

ať vodpočívá spánembohem na dně potoka,

[: jó, zlatej kůň," řek' Vazoun Bill se slzou u oka. :]