Vyju na měsíc

1. Tak touhle dobou nejsem v lásce nějak v kondici,

mý řídký štěstí zahodil osud i s konvicí,

tys' odešla, já poslouchám, co se mi dere z plic,

mám v tváři výraz šakala a vyju na měsíc.

2. A vod tý doby jsem si jist, že sám se utrápím,

svý chorý srdce do sklenice s pěnou potápím,

mě hryže smutek kusadlem a drásá víc a víc,

jsem spadlej chleba se sádlem, já vyju na měsíc.

3. Když ani lékař čas nezlepší ten můj z lásky splín,

na krk si připnu malý štěně jako bernardýn,

půjdu do hor vysokejch, kde není nikdy hic,

tam sedat budu na skalách a kvílet na měsíc.