Žiju jako štvanec

Žiju jako štvanec, dny nepočítám.

Nemám čas na nic, přitom nudou umírám.

Černé závěsy na oknech duše,

život samý prohřešek věčne bitýho psa.

Žiju jako štvanec, jsem k smrti unaven,

každým dnem, krok za krokem.

Co zítra, co zítra, co zítra bojím se ptát ...

Kámoše už nemám, nebrečím o něj.

Lidi rád nemám, je mi z nich zle.

O budoucnosti nepřemýšlím, cigára vychutnávám.

Závody s časem každý den prožívám.

Schody do sklepa bez světel jsou,

můj byt tam dole nepřipouští den.

Doma pár přátel na mě čeká,

mé bílé myšky, družky nejjemnější.

A tak zbaštím jednu k večeři,

při punkový souloži s dívkou,

co si vysnil můj ironovej sen.

Ironovej sen, žiju jako štvanec.

Ironovej sen ...

A tak zbaštím jednu k večeři,

při punkový souloži s dívkou,

co si vysnil můj ironovej sen.