Čím dál tím víc

Někdy lásce říkám Guillotino

Místo růží jen psí víno

vykvetlo nám, to se stává

Já vím

Přinášíš nám strasti nepřeberné

místo něžné lásky věrné

pouze cit, co postonává.

Co s tím?

Někdy se snad láska

spolčí s ďáblem

zetlí v listí na zem spadlém,

které na strom nenavrátíš

To víš

Musíš počkat chvíli, zima přejde,

potom nové listí vzejde,

ten chod světa těžko zvrátíš

Tím spíš

Čím dál tím víc

mi láska sílu dává

a nikdy nepřestává,

dál chci pro ni žít.

Čím dál tím víc

mě stravuje a pálí

ten oheň neustálý,

nechci bez něj být.

Čím dál tím víc

mně láska sílu dává

a nikdy nepřestává,

dál chci pro ni žít.

I když občas velká velká láska

shoří dřív než Gauloiska,

někdy zdá se, že jen doutná

Nic víc.

Někdy přijde bez písní a tance,

bez veršů a renesance,

žádná něha - žádná loutna.

Co říct

Čím dál tím víc...

Proto musím zpívat, chce to ze mě,

to, že co je zemí země,

lidé stále milují se

Nic víc

Starší nežli dávné kresby v poušti

skryté v hustém času houští.

Láska byla dřív než písek.

Co říct?

Čím dál tím víc

mi láska sílu dává

a nikdy nepřestává,

dál chci pro ni žít.

Čím dál tím víc

mě stravuje a pálí

ten oheň neustálý,

nechci bez něj být.