Kázání v kapli Betlémské

Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům,

ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům.

Ač zanícená kázání už nehodí se jaksi

do teorie životní a tím méně i k praxi,

přec jen byl dobou která ráda hovoří o člověku

uprostřed Prahy zbudován památník středověku.

A ten, který v tom kostelíku oblíben býval u farníků

pro plamenná svá kázání...

Ten, který neznal, co je strach,

ten, z nehož nezbyl ani prach,

unášen kazatelnou asi znova

metat by musel krutá slova

do strachem nalomených zad.

Rozhoupat chtěl by zvony věží,

protože s bojácnými stěží

o pravdě hovořit by dokázal.

A nenašel by mezi všemi,

toho kdo lidem v této zemi,

o pravdě hovořit by zakázal.

Ten, který neznal, co je strach,

ten, z nehož nezbyl ani prach,

unášen kazatelnou asi znova

metat by musel krutá slova

do strachem nalomených zad.

Poznatek do očí by štípal ho jak mýdlo,

[že lidé bojí se jen o své dobré bydlo,

třesou se před záští maličkých kostelníků,

svých vlastních souse dů, svých vlastních důvěrníků...

Ten, který neznal, co je strach,

ten, z nehož nezbyl ani prach,

unášen kazatelnou asi znova

metat by musel krutá slova

do strachem nalomených zad.

do strachem nalomených zad!