Klíče

Dětství je co bylo a už není

Znáš je pouze z vyprávění,

jak jsi plakal usedavě

Tak dlouho, až jeden hodný strýček

vyndal z kapsy saka klíček, cink,

a utišil tě hravě.

Léta jsou jak koně na úprku

Na tkaničce kolem krku měl´s

klíč od domovních dveří

Ve škole jsi s ním ryl do lavice

jméno jedné nevěrnice, srdce, lehké jako peří

R: Kdo tě zná líp než já, nic mi nezatajíš lásko má,

znám tvůj smích, dávno vím o čem sníš.

O čem sním já s tím rozdílem,

že já jsem šťastná prostě, že tu jsem,

mně ke štěstí stačí jen petrklíč!

Dnes máš klíče od vlastního bytu

v jejich rozcinkaném třpytu hledáš svoje těšení.

Zvonky klíčků od auta a chaty

stále tíží tvoje šaty, zvoníš s nimi v zamyšlení.

Jednou jsme šli po ulici spolu

klíčem od psacího stolu rozesmál jsi malé děcko,

jenže život má své černé pátky,

to co půjčí to chce zpátky;

a ty myslíš, že máš všecko.

R: Kdo tě zná líp než já...

Pojednou se začnou klíče ztrácet

svoje dluhy musíš splácet,

nevíš kam a nevíš komu.

I klíč od tvé tajné lásky zmizí

už ho nosí někdo cizí - budeš v noci zase chodit domů.

Ulehneš pod tíhou povinností,

budeš trpět nespavostí, kdo ty dlouhé chvíle změří.

Léta jsou jak koně na úprku

až ti zbude kolem krku - zas jen klíč od jedněch dveří.

R: Kdo tě zná líp než já...