Píseň o malíři

Bydlíval u nás v podkroví,

voníval terpentýnem.

A že byl malíř to se ví

občas byl cítit vínem.

Rostly mu vousy trosečníků

ztracených vprostřed vlastní země

v očích jak v šachtě do světlíku

každý se ztrácel jako ve tmě.

Maloval lidi z okolí,

všechny jsem dobře znali,

jenže když malíř dovolí,

tak jsme je nepoznali.

Pane malíři, co vás to vede,

proč chcete malovat jen tváře šedé?

do očí zlost a strach,nenávist se závistí

pane malíři, to se vám přece vymstí.

Pane malíři,ulice reptá,

proč chcete malovat co se jen šeptá,

co se jen po straně šeptá, lalalala

Kdo chce být doma prorokem

raději ať řekne ámen,

malíři často do oken

z ulice vletěl kámen.

Kdo čeká chválu současníků

ztratí se vprostřed vlastní země,

malíře kdosi na chodníku zmlátil

a potom zmizel ve tmě.

Říkají lidé z okolí,

že dostal správnou lekci,

já však, když malíř dovolí,

souhlasit s nima nechci.