Pohrdání

Utek mi za plentu kus mýho talentu

a tam se svlíká trochu necudně.

Je štíhlej jako Dán a je to chytrej pán,

i když se tváří občas záludně.

Boty už z nohou skop, říká, že jsem snob

a potom ještě, že mě naučí.

Nejsem jeho drahá, přesto čekám nahá

a čekám na to, co mi poručí.

A on se klidně svlíká,

jako by čas stál,

nevadí mu asi moje nahota.

V očích mu divně bliká,

tisíckrát to hrál,

von je pán a já jsem jeho Dorota.

Utek mi za plentu kus mýho talentu

a tam se svlíká trochu necudně.

Je štíhlej jako Dán a je to chytrej pán,

i když se tváří občas záludně.

Boty už z nohou skop,

říká, že jsem snob

a potom ještě, že mě naučí.

Nejsem jeho drahá,

přesto čekám nahá

a čekám na to, co mi poručí.

A von?

A on se klidně svlíká,

jako by čas stál,

nevadí mu asi moje nahota.

V očích mu divně bliká,

tisíckrát to hrál,

protože von je pán a já,

já jsem jeho Dorota.

Až všechno dokoná,

tak spadne opona,

nikde nezní hudba nebeská.

Já uši napínám,

strašně ho proklínám,

vždyť vůbec nikdo nikde netleská.