Stará píseň

Slunce zapadlo do vody

hladce jak nůž

Dívka jež jedla jahody

je sytá už

Vítr přilétl od řeky

pod její šat

Dívku na kraji paseky

obešel chlad

Ach zas ten příběh tentýž děj

i tentýž čas

Ona a on ach bože dej

slyšet to zas

Ach zas ten příběh starší snad

než vesmír sám

o tom jak láska častokrát

přichází k nám

Tam kde končila mýtina

začínal bor

Kdo jste ? táže se dívčina

Přízrak či tvor ?

Jinoch dere se větvemi

Té síly v něm

Kráčí dvě stopy nad zemí

až chvěje se zem

Víc jen přeháněj básníku

neboj se slov

verše zaplétej do vzlyků

pod nebe krov

ona vyroste sukýnkám

on zlomí svůj šíp

z ní bude pak maminka

z něj chlapácký typ

Dívko stopená do mechu

zataj svůj dech

Soumrak láme se ve spěchu

na hrotech střech

Slyš jak pták volá nad sosnou

Vive l´amour !

Stromy ozvěnou honosnou

vrací to v dur

Ona přibere po dětech

jó řekne se cvič

On po čtyřletých záletech

odejde pryč

Čas od času z obálky

vypadne list

Tak nějak odchází do dálky

čím byl sis jist

Slunce zapadlo do vody

hladce jak nůž

Dívka jež jedla jahody

je sytá už

Vítr přilétl od řeky

pod její šat

Tu dívku na kraji paseky

obešel chlad

Zpívej co zbývá jiného

než zpívat dál

Velké udělej z velkého

a malé spal

Dřív než na listech podzimu

přiletí mráz

Lásku začaruj do rýmů

a zachraň nás