Básník a já

Má pokojík špinavý,

všude neumyté nádobí;

tam dívenkám vypráví,

že je velký básník soudobý.

Bývá s ním jen jeho lýra,

já ho znám: má vous a kníra.

Dál už jen pár nikláků,

ale pýchu k oblakům.

Já vyšla s ním do schodů,

sedla na zem, neměl žádnej stůl.

Pak z neznámých důvodů

jsem tam zůstala s ním léta půl.

Léta půl a zimu dlouhou,

hřálo nás jen víno s touhou,

psal na vlas můj zlacený

verše špatně placený.

My žili jako malí a dlouho spali

a každá noc byla stejně vroucná,

pusy sladký, žádný hádky,

a žádnej plán do budoucna.

Už to padlo.

On píše dál, ale teď

žene se za slávou blýskavou,

tím oba nás čeká šeď:

Mladá láska zašla únavou.

Bývá s ním už jen ta lýra,

já se vdám za inženýra,

ten líbá hůř, nemá knír,

ale v duši klid a mír.

My žili jako malí, dlouho spali

a každá noc byla stejně vroucná,

pusy sladký, žádný hádky,

a žádnej plán do budoucna.

Už to padlo.

On píše dál, ale teď

žene se za slávou blýskavou,

tím oba nás čeká šeď:

mladá láska zašla únavou.

Bývá s ním už jen ta lýra,

já se vdám za inženýra,

ten líbá hůř, nemá knír,

ale v duši klid a mír.