Co mám ze své výhry

Tys toužil jít přímo, já oklikou zas.

Vždy na puntík přesný a já nikde včas.

Můj sen byl žít v městě a tvůj podél řek,

tvou zbraní byl úsměv a mou zase brek.

Až jednoho rána jsi moudřejší vstal,

mě ustoupil ve všem a svého ses vzdal.

Teď obrazem mým jsi, jsi svědomitý,

jen jedno už nejsi, už nejsi to ty!

Co mám z výhry své, co mám?

Co mám z výhry své, se ptám.

Už nechci se dívat, jak den ze dne míň

teď z tebe mi zbývá, až zůstane stín.

Vždy měl jsi svůj názor a měl jsi svůj šarm.

Teď přitakáš ve všem, co já z toho mám?

Co mám z výhry své, co mám?

Co mám, zoufalá se ptám.

Co dál?

Jak ses celý proměnil, já žasnu nad ránem,

moc se bojím otázku ti dát,

udělals to z pohodlí či z lásky ke mně jen?

A tak mi zbývá se ptát…

Proč jednoho rána jsi moudřejší vstal,

mě ustoupil ve všem a svého ses vzdal?

Teď obrazem mým jsi, jsi svědomitý,

jen jedno už nejsi, už nejsi to ty!

Co mám z výhry své, co mám?

Co mám z výhry své, se ptám.

Co mám z výhry své, co mám?

Co mám z výhry své, se ptám.

Co mám, zoufalá se ptám.

Co mám z výhry své, co mám?

Co mám?