Dávné lásky

ona: Někdy se mi zdává, že je slyším znít

stříbrnými hlásky spolu šeptají...

Naše dávné lásky, kam jen chtěly jít,

než je osud roznes větrem po kraji?

on: Toulají se v hájích,

tančí na loukách,

jiskří jarní rosou,

ohněm dýchají.

Vstoupí nohou bosou

večer na tvůj práh

a dlouho, dlouho, dlouho šeptají.

Tiše stůj a poslouchej.

ona: I tady někde musí být.

on: Písně snů a zázraků.

ona: Lásek i hvězd.

on: Písně cest i tuláků.

ona: I tady někde musí být.

on: Chci své písně žít

a mít svůj sen, svou tvář.

Slyšíš vlétá

branou světa.

Vítej lásko, tady jsem!

Chci své písně žít

a mít svůj sen, svou tvář.

Slyšíš vlétá...

ona: Branou světa.

on: Vítej lásko.

oba: Tady jsem!