Hany

Poprvé, když přede mnou byl plný sál,

zadrh´ se mi hlas, to víš…

Hm…

Kritik, který za scénou ten večer stál,

ihned vstyčil prst, je níž.

Ou!

Ve chvílích víc než zlých názor

starších kolegů mi pích´!

To znám, na kolegy je spolehnutí.

Řekli, holka, no, tě pic,

hlásek jako nic, blikne, zhasne za měsíc,

naděje ti nekynou, hm, Hany s ofinou.

Odkud vlastně jsi? Z moravského polesí…

Skonči s touhle profesí!

Dej se radějši na jinou, ó, Hany s ofinou.

Žádné klání však není předem prohrané!

Vzdávat se, páni, ó, tisíckrát ne,ne,ne!

Ó, já si řekla, cvič! Sejčky, ty žeň pryč.

Nadšenec, když je i dříč,

úspěchy ho neminou, hm, Hany s ofinou.

A jedem, jedem!

Hnout s věcí v tom je celý fór.

Dnes, Hany, začátky krušné už má za sebou.

Je stejně šťastná, jen účes jinak nosí.

Snad jí to, prosím,

lidi prominou,

že dnešní Hany už není s ofinou.