Hany s ofinou

ona: Poprvé, když přede mnou byl plný sál,

zadrh´ se mi hlas, to víš…

on: Hm…

ona: Kritik, který za scénou ten večer stál,

ihned vstyčil prst, je níž.

on: Ou!

ona: Ve chvílích víc než zlých názor

starších kolegů mi pích´!

on: To znám, na kolegy je spolehnutí.

ona: Řekli, holka, no, tě pic,

hlásek jako nic, blikne, zhasne za měsíc,

naděje ti nekynou, hm, Hany s ofinou.

on: Odkud vlastně jsi? Z moravského polesí…

Skonči s touhle profesí!

Dej se radějši na jinou, ó, Hany s ofinou.

ona: Žádné klání však není předem prohrané!

on: Vzdávat se, páni, ó, tisíckrát ne,ne,ne!

ona: Ó, já si řekla, cvič! Sejčky, ty žeň pryč.

Nadšenec, když je i dříč,

oba: úspěchy ho neminou, hm, Hany s ofinou.

ona: A jedem, jedem!

Hnout s věcí v tom je celý fór.

Dnes, Hany, začátky krušné už má za sebou.

Je stejně šťastná, jen účes jinak nosí.

Snad jí to, prosím,

oba: lidi prominou,

že dnešní Hany už není s ofinou.